25. září 1913, Vídeň – 12. prosince 2001, Praha
Vyšehradský hřbitov. Oddělení 7, hrob č. 2
Nejlepší kanonýr fotbalové historie. Slavii přivedl k pěti mistrovským titulům. Králem střelců se stal celkem 12x. S 35 brankami je bezkonkurenčně nejlepším střelcem v derby. Teprve s jeho příchodem dosáhla Slavia, po dvanácti neúspěšných pokusech, vítězství ve Středoevropském poháru. Pepi Bican byl nejen vynikajícím fotbalistou, ale i mužem pevných morálních vlastností. Během okupace, díky svému postavení fotbalové celebrity, zachránil lidí před koncentrákem. Statečnost projevil i po válce. Jako jediný se veřejně hlásil k Vlastovi Burianovi, který upadl v nemilost. Burian vzpomíná, že Pepi, když ho potkal na ulici, nesklopil hlavu jako ostatní, ale naopak k němu přišel a potřásl mu rukou. „Bican, Puč a Plánička, z nebe se dívají, jak Slavia válí“ platí v případě Bicana stoprocentně. V roce 1998 byla na jeho počest pojmenována planetka 10634 – Pepi Bican.
Bicanův náhrobek vznikal v atelieru sochaře Stanislava Hanzíka v kopcích Krušných hor. Paní Bicanová a zástupci Slavie se vypravili do pohraničí, aby shlédli podobu návrhu. Pan sochař strhnul plachtu, paní Bicanová se zamyslela a pak pronesla „Tohle není můj Pepi“. A pracovalo se dál. Celkem se do Krušných hor jelo několikrát. Výsledek ovšem stojí za to. Vyjadřuje přání paní Bicanové: „Přála jsem si, aby Pepi byl zachycen tak, jak ho většina lidí znala. Na vrcholu sil, důstojný a přímý, s mírným úsměvem a obvyklou noblesou.“
I deska pomníku má souvislost s fotbalem. Jeho rozměry jsou přesnou zmenšeninou fotbalového hřiště.
